Historie tenisu

Počátky novodobého tenisu
Název tenis vznikl patrně z francouzského „tennez“, což v překladu znamená berte,chytejte.Podnět ke vzniku dnešního tenisu dal Angličan major Wingfield v roce 1874, kdy stanovil pravidla hry, kterou nazval sféristika. Hřiště (obr.1) bylo u základních čar širší než u sítě, síť měla výšku 1,5 m a připomínala spíše badminton. Během dalšího vývoje nabyl dvorec pravoúhlého tvaru a název byl změněn na „lawn tennis“ , protože se tenis hrál výhradně na trávě.

Můžeme tedy prohlásit, že kolébkou tenisu se stala Anglie, kde se tento sport hrál poprvé. První národní tenisová instituce však byla založena v USA v roce 1881.

Anglická tenisová asociace byla založena o sedm let později v roce 1988. V roce 1913 se národní svazy sloučily v mezinárodní tenisovou organizaci „Fédération Internationale de Lawn-tennis“ (FILT) jež existuje dodnes. V roce 1977 se francouzské pojmenování změnilo v anglický název International Tennis Federation (ITF).

V tenise dosud nenalezneme žádná mistrovství světa, světová soutěž je nahrazována systémem grandslamových turnajů, tj. WIMBLEDON, FRENCH OPEN, US OPEN a  AUSTRALIAN OPEN.Olympijským sportem byl tenis v letech 1896 – 1924 a po dlouhé přestávce pak zase od roku 1988.

Historie českého tenisu
 Tenis má v české zemi dlouholetou tradici. První turnaj se hrál v parku knížat Kinských v Chocni již v roce 1879. Tenis na palubové podlaze se hrál na zámku v Litomyšli, kde k těmto účelům byl upraven jeden ze sálů. V Praze, ale i na českém venkově, bylo vybudováno velké množství míčoven, dodnes se dochovala renesanční míčovna z dob Rudolfa II. na Pražském hradě.

    Historii organizovaného tenisu  evidujeme od roku 1893, kdy byl založen první lawn tenisový klub I. ČLTK,  který sídlil od roku 1901  na pražské Štvanici. V roce 1895 vznikl na Letné druhý velký klub, tehdy německý Lawn Tennis Club Prag (LTC). V roce 1906 byla z podnětu ČLTK založena Česká lawn tenisová organizace. O čtrnáct let později v roce 1920 se na dvorcích ČLTK konalo první mistrovství ČSR, které tehdy vyhrál Ing. Ladislav Žemla. Rok poté se účastníme mezinárodního Davisova poháru, kde jsme byli vyřazeni Belgií.

 Doba po druhé světové válce se stala zlatou dobou tenisu a tenis se stal sportem pěstovaným nejširšími vrstvami a těší se dosud velkému zájmu. K jeho vrcholným soutěžím patřípřebornická utkání smíšených družstev, přebory žactva v Pelhřimově, dorostu v Pardubicích, dospělých v Ostravě a mezinárodní turnaj v Praze.

 Nejvýznamnějším úspěchem v soutěži družstev byl náš postup do finále Davisova poháru v roce 1975, kde jsme podlehli Švédsku, a naše vítězství v 1980, kdy jsme porazili Itálii.Tehdy byli našimi reprezentanty Ivan Lendl a Tomáš Šmíd.V roce 2012 přišlo druhé vítězství v DC po finálové výhře nad Španělskem v 5 zápase Radka Štěpánka nad Almagrem.

V soutěži jednotlivců byl nejúspěšnější reprezentant Petr Korda. Ten jako první Čech vyhrál grandslamový titul v Austrálii a byl finalistou na Roland Garros v roce 1992. Celkem vyhrál deset
turnajů ATP a stal se šampiónem Grand Slam Cupu v roce 1993. Tím se navždy zapsal do historie českého tenisu. Rok 1999 byl ve znamení odchodu Petra Kordy a Jany Novotné a zároveň nástupem novégenerace. Do první stovky světového žebříčku se probojovali Květa Hrdličková, Denisa Chládková,Daniela Bedáňová, z mužů pak Jiří Novák, Ctislav Doseděl, Martin Damm a Jiří Vaněk.

Český tenis má velkou váhu ve světě i dnes, kdy naši reprezentanti Tomáš Berdych a Radek Štěpánek sklízejí řadu ocenění. V loňském roce dosáhli opět velkého úspěchu, kdy se dostalido finále Davisova poháru, kde podlehli Španělsku. Mnoho našich hráčů je umístěno v první stovce žebříčku ATP. Celkově zájem o tenis v naší zemi roste, o čemž svědčí údaj 755 oddílů a 52 000 registrovaných členů.

Historický vývoj techniky a taktiky
 V počátcích převažovala hra od základní čáry. Hra byla poměrně pomalá, neboť hráči čekali na dopad a míč vraceli pozdě po odskoku. Před rokem 1900 se užívalo především spodní rotace, která se prováděla s jistotou a za malého energetického výdeje. Slabinou byl pomalý let míče a nesnadné prohození soupeře.
    Tento způsob nahradil jeho pravý opak, a to hraní s horní rotací, jež umožňovala vložení vetší síly do úderů. Nevýhodou zůstával zásah míče pozdě po odskoku a následné zpomalení hry.
Po úderech s rotací nastalo období přímých úderů hraných se zcela pevným zápěstím při výborné práci nohou. To umožňovalo zásah míče ve větší výšce a tím se hra neuvěřitelně zrychlila. Tyto techniky přímých úderů přivedl wimbledonský vítěz H. L. Doherty v letech  1902 –1906.Střídaní dlouhých ostrých míčů s krátkými se spodní rotací úspěšně  užíval A. F.Wilding a N. E. Brooks. Kaliforňan McLoughlin, který založil svoji hru na dělovém podání a útoku na síti. Tím zavedl nekompromisní útočnou hru před první světovou válkou.
    Následující generace v čele s W. T. Tildenem spojuje hru od základní čáry s útokem u sítě a vytváří tzv. celodvorcovou hru. Tilden střídal dlouhé a krátké údery hned po odrazu míče. Geniálně měnil rytmus hry a postavení na dvorci, to vše s velmi dobrým pohybem nohou.
    Do roku 1932 převládaly údery od základní čáry nad hrou u sítě. Až americká škola, kterou prezentovali hráči H. E. Vines a J. D. Budge, přišla s revoluční hrou založenou na tvrdém podaní a útoku na síti.

Do roku 1974 byl obouručný bekhend vidět jen ojediněle. Převrat však způsobil představitel mladé generace B. Borg, který techniku obouručného bekhendu dotáhl do dokonalosti a udělal z něj svoji největší zbraň. B. Borg se stal prvním hráčem s obouručním bekhendem , který vyhrál Wimbledon a přispěl k tomu, že i profesionální hráči začali hrát bekhend obouruč, jenž byl v minulosti brán jako úder amatérů. Tuto dobu můžeme považovat jako začátek moderní techniky, kdy obrannou hru založenou na čekaní na soupeřovu chybu nahradila hra aktivní a útočná.

Novodobá technika hráčů je založena na univerzálnosti a přizpůsobivosti hracím povrchům a herním stylům. Velkou roli dnes představuje především podání, které se zásluhou nových materiálů zrychlilo až na dvě stě kilometrů v hodině. To má za následek velkou účinnost podaní, kdy podávající hráč má nesmírnou výhodu a málokdy prohraje hru při svém podání.

Vývoj tenisových raket
   Míč byl původně odpalován holou rukou, avšak z důvodu četných zranění si hráči začali ruce omotávat kůží nebo látkou. Poté se vytvořily speciální rukavice a následně různé pálky,ze kterých se později vyvinula raketa.
 Rakety, které se začaly blížit těm dnešním, se objevily v Itálii ve 14. století, jejich dřevěný rám byl vypleten napjatými zvířecími střívky. O dvě stě let později se už  rakety s dlouhým držadlem a oválnou úderovou plochou těšily širšímu zájmu u zámožnějších obyvatel, kteří hráli tenis přes síť v interiérech.

            Angličan W. C.  Wingfield si nechal  pravidla tenisu  roku 1874 v Londýně patentovat,včetně patentu na vybavení pro venkovní tenis. Během následujícího roku se jeho pravidla prodala do Ruska, Indie, Číny a Kanady.

Vyhledávání

tkkruh© 2016 Všechna práva vyhrazena.