Historie TK Kruh 1973-1983

Někdy v roce 1973 - 4 se v hlavě vášnivého aktivního sportovce Františka Blažka, trenéra I. třídy lehké atletiky, který se do naší obce přistěhoval a závodně házel diskem, zrodil smělý plán: přesedlat na tenis.Sport, který byl za hluboké totality chápán jako prvorepublikový a buržoasní a i když vrcholoví tenisté tehdejší doby byli pro republiku jedním z největších zdrojů tolik potřebných zahraničních valut, přesto byl u komunistů na indexu.
František Blažek patřil k lidem,co nemají daleko od slov k činům.A tak vzal do ruky raketu a začal hrát tenis v okolních tenisových odílech, především v Lomnici nad Pop.,kde tehdy pracoval. Zakrátko učil tenisu i svého st.syna Radomíra a také děti svých přátel, Mirku Petrákovou a Miroslava Kužela ml. Trénoval je svědomitě,ale takřka "na koleně",vždyť v Kruhu nebyl tenisový kurt, ani oddíl! Vzniklo první žákovské družstvo,které začalo závodně hrát za Lomnici nad Pop. a nevedlo si špatně! Také většina prvních míst z Velkých cen OV ČSTV putovala do Kruhu,Přeborníky okresu se postupně stali všichni kružští hráči
Potěšitelné bylo, že s přibývajícími lety se k nim přidávaly další děti:Andrea Večeřová, Daniel Blažek,Radim Petrák, Petr Kužel, Jiří Pošepný, Vladislav Řehák.Všechny je František učil držet raketu,navíc kouzlu bílého sportu podlehli i někteří dospělí,kteří Františka podporovali od samého začátku: Jan Schmied, Zdeněk Janata,Vladimír Večeřa,Leoš Slavík ze sousední Mříčné.To už byl slušný počet lidí,kteří bohužel neměli ani kde trénovat, natož za Kruh hrát!
Požadavku Františka Blažka vystavět v obci kurt se nejen místní vrchnost přezíravě smála, ale mnozí lidé si dokonce ťukali na čelo.A tak svízelnou situaci vyřešil František po svém: postavil si s pomocí nejbližších přátel kurt doma na zahradě,z vlastních finančních prostředků a na černo,protože věděl,že by mu tu stavbu stejně nikdo nepovolil.Byla kolem toho spousta nepříjemností, jednou se dokonce zdálo, že se krásný nový kurt bude muset zbourat,rozorat,zkrátka zničit.Nakonec přece jen po dlouhých tahanicích zvítězil zdravý rozum a to bylo první velké Františkovo vítězství!
Je těžké popsat, co všechno se na tom soukromém kurtu dělo.Sjížděli se sem lidé z celého okresu, protože se tu hrál dobrý tenis za každých podmínek,konaly se turnaje celoroční se jmény všch svatých a hrálo se tu i na Silvestra mezi sněhovými mantinely v rukavicích a s kulichy na hlavě.! Lidi sem přitahovala dobrá parta a velká sranda,protože František rozhodně nebyl žádný suchar a navíc neustále vymýšlel všelijaké doplňkové aktivity.
V trenérské činosti předběhl svoji dobu,už tehdy velmi dbal na všestranost,vědom si nebezpečí jednostraného zatěžování těla.A tak se jezdilo pravidelně každý pátek do sauny k panu Hrubému do Tříče, což byla tehdy záležitost nevídaná, na koupaliště do Mříčné,protože u nás tehdy ještě nebylo,na lyžařské sjezdovky na hory i na běžky,kromě toho byl František i cvičitelem ZRTV a všechny nás pořádně proháněl,doma na dvoře měl veškeré atletické vybavení.Nechybělo už nic,mohl být spokojen!
Jenže nebyl. Trápilo ho, že jeho svěřenci hrají za cizí oddíly,byl patriot,chtěl,aby naše děti mohly hrát závodně za Kruh - a na to jeden kurt nestačil.Nikdy se nevzdal svého plánu vybudovat tu kurty a založit tenisový oddíl. Smáli se mu a nadávali do bláznů,on se však nikdy nevzdával a dokázal jít tvrdě za svým cílem.A tak se stalo,že nakonec dostal požehnání vybudovat se svými přáteli vlastníma rukama jeden kurt uprostřed obce,který zafinancoval OV ČSTV a MNV v Kruhu.Tvrdou práci dali tenisté zdarma a proměnili ostudné místo,zarostlé kopřivami,v pěkné sportoviště.To bylo druhé velké Františkovo vítězství!
Jenomže on byl ve všem maximalista.Věděl, že jeden kurt je málo,na něm se dal hrát nanejvýš okresní přebor,ale on mířil výš!
 
    Jak léta ubíhala, z naší první tenisové generace žáčků už vyrostli dorostenci. A ne ledajací! Mirka Petráková, Radomír Blažek a Miroslav Kužel už přestoupili z Lomnice nad Pop. do Jilemnice,která hrála Krajský přebor I. třídy.A za nimi už u nás vyrůstali další tenisté,kteří také začínali hrát za Lomnici,aby později také přešli do Jilemnice.Daniel Blažek,Radim Petrák,Vladislav Řehák,Andrea Večeřová.všichni též účastníci krajského přeboru.družstvo vedl Miroslav Petrák a hned při svém prvním účinkování skončili na 3.místě ve skupině sever.Tak naše obec dodávala jilemnickému odílu už hotové hráče, odchovance Františka Blažka, který v sobě živil jedno velké přání: aby naši mladí sportovci mohli hrát za svůj vlastní oddíl TK Kruh,aby mohli reprezentovat obec,jejímž byl patriotem.A k tomu nestačily ani dva kurty,které jsme měli k dispozici,jeho vlastní a "obecní".
Když se konečně odvážil vyslovit myšlenku na postavení dalšího kurtu nahlas, bylo zle.Jenže František byl dobrý psycholog, stratég a taktik.Dobře věděl, že i té nejlepší myšlence je možno nenapravitelně ublížit, je-li vyslovena v nesprávný časTak nechal čas nazrát a spoléhal i na to,že kružští představitelé mají rádi své pomníky, za které pak dostávají metály a poplácání po ramenou od soudruhů ještě vyších, dokonce i těch úplně nejvyších.
V tom se nemýlil- a tak vznikl druhý kurt, další Františkovo vítězství! Měl z něj radost,ale věděl,že k účasti v krajském přeboru a k pořádání turnajů dva kurty nestačí a navíc že je potřeba i zázemí: šatny,sociální zařízení,občerstvení.
Na jaře 1982 se František odhodlal prosadit výstavbu třetího kurtu.Hospodští opět remcali,funkcionáři MNV kupodivu už ani příliš neodporovali, protože netušili,že František připravuje ještě kurty dva.Vyměřil je a se svými příznivci postavil na vlastní odpovědnost, zabral dokonce kus cizího pozemku - a lišácky čekal, co to udělá.Čtvrtý kurt byl postaven načerno, bez souhlasu kohokoliv v duchu jeho filozofie, že když bude nejhůř, zbourat se může vždycky!
A byla velká a očekávaná nevole ze všech stran.Bylo úplně nejhůř! Ale František to opět ustál, navíc za ním bylo vidět kus dobré práce a čtyři kurty na návsi tak malé obce za socialismu neměl nikdo - navíc vypadaly krásně,nedělaly ostudu a vynesly další prvenství v soutěži národních výborů.A tak nám místní soudruzi radní přidělili i dvě místnosti se sociálním zařízením v budově na koupališti jako klubovnu.A Františkova nezdolná víra a vůle opět slavila vítězství! Jeho sny se začaly naplňovat!
 
Zatím jen teoreticky.Měli jsme povolení na čtyři kurty a peníze.Práci jsme museli přidat sami a všichni to dělali zadarmo a rádi.Největší tíha samozřejmě opět ležela na Františkovi,sháněl, zařizoval, organizoval, hecoval a vlastníma rukama vydatně pomáhal kurtům na svět. Na podzim roku 1982 byly už  poslední dva kurty z poloviny hotové.Při tom všem František ještě trénoval, protože s fištronem jemu vlastním přetáhl do našeho oddílu nejlepší hráče a hráčky z oddílů okolních.Plánoval,že v soutěžích v příštím roce budeme mít široko daleko nejlepší družstvo a tak s ním celou zimu v  kružské tělocvičně poctivě trénoval.Nikdo z nás si tenkrát ani neuvědomoval, kolik ho to všechno muselo stát fyzických i psychických sil, v jakých stresech a v jakém zápřahu žil.Vystrašilo nás,když dvakrát na kurtě zkolaboval,ale on se tomu jen smál,nadával do chcípáků každému,kdo měl chřipku nebo angínu s tím, že všechny nemoci se léčí na kurtě...
 
S oprávněnými nadějemi,elánem a optimismem jsme vstupovali do nového roku 1983, protože jsme věděli,že na to máme,že jsou naši hráči velmi dobře připravení.Nový rok pro nás začal nadějně.Radim Petrák a Mirek Kužel vyhráli okresní halové turnaje dorostenců.Největšího úspěchu ovšem dosáhl Františkův dvanáctiletý syn Daniel, který se stal halovým přeborníkem kraje pro rok 1983.Františkovi se splnilo i další velké přání,byl přijat za adepta na trenéra tenisu II. třídy,což si už dávno velmi přál,protože měl jen "trojku".Z prvního soustředění v Olomouci přijel nadšený a spokojený.Měl k tomu všechny důvody: vše, co si před deseti lety vysnil , čemu ani sám nevěřil, čemu obětoval deset let života se stávalo skutečností.František s oblibou říkával,že se narodil v neděli a věřil, že mu to přináší štěstí...
 
Jenomže najednou jakoby se ona štěstěna vyčerpala a obrátila se k nám zády.Přicházela jedna smůla za druhou.Přes dvacet let pracoval František s dětmi a nikdy neměl jediný úraz.Teď jakoby se s nimi roztrhl pytel.Nejprve si při společném sjezdování "Na Stráňáku" ošklivě zlomil nohu Radim Petrák.Vzápětí si při nácviku startů v tělocvičně zlomila obě zápěstí andrea Večeřová. Na kole se vyboural Robert Habr z Harachova a také syn Františka Radomír utpěl úraz na noze.A blanka Sedláková si při cvičení ZRTV v tělocvičně poranila koleno.František byl upřímně nešťastný, nadějná sezona jakoby se najednou začala hroutit.
 
Nikdo z nás tehdy netušil, že to nejhorší teprve přijde.Že se v jediném tragickém okamžiku zbortí všechny naše sny, plány a naděje právě ve chvíli, kdy se konečně po letech tvrdé práce mohly stát skutečností. Že se staneme nechtěnými svědky jedné velké osobní a lidské tragedie,která nás všechny srazí na kolena a hluboce nás až do konce života poznamená.

Osudný 30.duben 1983

30.duben 1983 byl dnem okresních přeborů jednotlivců.Všichni naši hráči se podle věkových kategorií rozjížděli do Lomnice nad Pop., Turnova, Semil a Jilemnice,kde se turnaje pořádaly, v dobré náladě a s cílem získat pro náš oddíl co nejvíc přebornických titulů.František byl šťastný.Bylo to po prvé,co všichni naši hráči jeli reprezentovat naši obec, náš odíl, zúročit jeho  poctivou trenérskou práci.
On sám jel bojovat o přebornický titul do Lomnice nad Pop.,města,které mu bylo blízké a v němž měl hodně přátel,nejen tenisových, protože zde dlouhá léta pracoval.Na den,na který se tolik těšil a jemuž strašně moc obětoval se důkladně připravil.Koupil si nový úbor od Adidasu i novou raketu zn.Kneissel,s níž tenkrát hrál Ivan Lendl,stálo ho to hodně peněz a kdo ví, kde to sehnal, protože v té době to nebylo ani v Tuzexu za bony.
Ten den byl od rána samý úsměv, hluboce ho prožíval,než se hráči rozjeli, všechny obešel a dodával jim odvahy slovy " Tak jim to všude naklepeme"! Nikdo netušil blížící se tragedii.Ani ti,co s ním odjížděli do Lomnice jako účastníci turnaje či diváci.
Když nastoupil na centrkurtě ke svému zápasu,byl ještě samý vtip a úsměv.Pak odehrál pouhé dva game, když se to stalo.Shýbal se pro míček a zhroutil se k zemi.Bílý oděv podivně kontastoval s oranžovou antukou.V ruce pevně tiskl svoji Lendlovku a usmíval se,jako se usmívá člověk,jemuž se splnil jeho největší sen.Ale ve tváři se mu už zároveň zračil stín smrti...
František byl člověk, co nerad prohrával, na sportovištích i v životě.Vybojovat tenhle zápas však bylo nad jeho síly.To byla první a zároveň i poslední jeho velká prohra.V boji o život nezvítězil.
Nepomohla ani odborná první pomoc,ani rychlý odvoz do nemocnice.František byl mrtvý již na kurtě,jen se nám tomu nechtělo uvěřit,pořád jsme v sobě živili naději,že není možné,logické ani smysluplné to, co se stalo,protože nikdo z nás ještě nikdy nezažil,jak strašně křehká je hranice mezi životem a smrtí...
Slzy na tváři a zoufalství v očích těch, kteří se na stadion vrátili z nemocnice však jen potvrzovaly neuvěřitelně krutou zprávu: František už nebyl mezi živými!
 
V Turnově zatím marně čekal jeho syn Daniel na svého tátu, který se už nikdy nedozvěděl, že se jeho syn stal přeborníkem okresu...
 
Smutný, přesmutný byl návrat domů jeho bílým Warťasem,jak rád říkal svým Wartburgům,což bylo za komunistů jedno z nejluxusnějších aut,které jen tak někdo neměl.Nekonečně těžká pak byla povinost sdělit smutnou zprávu jeho manželce a synům, které se zhostil Miroslav Petrák.Malému Danovi se v tom okamžiku zřítil celý svět.Měl odejít s tátou do vrchovolového střediska do Přerova a pokusit se dostat do vrcholového tenisu, protože na to měl.
Říká se,že když v rodině odejde otec,skončí hry.A to platilo i pro Franriškovy syny.
 
Pohřeb Františka Blažka se konal v  obřadní síni krematoria v Semilech.Zúčastnila se ho tenisová veřejnost z celého semilského okresu i místní občané,všichni,kteří ho měli rádi pro jeho společenskou povahu a zvláštní schopnost přitahovat lidi a stmelovat je dohromady,přesvědčit je nejen pro společnou srandu a zábavu, ale i povinost a práci.V tom byl naprosto jedinečný, výrazná,silná osobnost s přirozenou autoritou.
Při obřadu se s ním rozloučil evangelický kněz,dále pak zástupce z Františkova zaměstnání a za náš odíl se s ním loučila Marta Petráková. Čestnou stráž kolem rakve drželi jeho svěřenci a svěřenkyně, kteří mu vděčili nejen za krásná a plná léta svého mladého života,ale i za to, že je naučil všechny sporty, individuální i kolektivní,protože u něj doma na dvoře to byla dobře vybavená tělocvična pod širým nebem.
Když Miroslav Petrák odvážel v bílém Wartburgu Františkovu rodinu domů,teprve tehdy jsme s konečnou platností uvěřili,že skončila jedna krásná kapitola našeho tenisová života, v níž byl ústřední postavou František.Pochopili jsme,že po cestě, na kterou nás přivedl, musíme jít dál už sami, bez něho,věděli jsme, že to bude hrozně těžké a nedokázali jsme si to vůbec představit.
 
Možná se někomu bude zdát, že jsem v historii našeho oddílu věnovala až příliš místa.Ale každý,kdo tenkrát tu dobu žil a sledoval nebojácný Františkův boj s režimem, s funkcionáři obce i s většinou místních občanů, jimž bylo jeho snažení jen pro smích,protože uznávali výhradně fotbal, pochopí,že si to místo v kronice
zasloužil.Protože tenis byl v době hluboké totality nejen místem ke sportování, byl to ostrůvek svobody uprostřed okolní nesvobody, tady člověk mohl být sám sebou,říkat nahlas to,co si skutečně myslel, tady mohl být každý sám sebou a nemusel žít dvojí život, jeden navenek a druhý na doma.I proto se sem sjíždělo tolik tenistů z okolí, protože se tu dozvídali, co hlásil Hlas Ameriky a Svobodná Evropa,protože František byl jediný,který pevně věřil, že totalita nemůže vydržet "Na věčné časy a nikdy jinak!" Proto prozíravě učil své syny odmalička cizí jazyky, aby jednou,až to přijde,byli na to dobře připraveni a vybaveni.
Považuji za strašlivou křivdu osudu,že právě on, který nám dodával v těžkých dobách víru a naději se pádu komunismu nedožil.
 
 
Tu první kapitolu našich dějin skončím konstatováním faktu,že nebýt Františka Blažka, v Kruhu na návsi by zcela jistě krásný tenisový areál nikdy nevznikl a toto tvrzení lze jenom těžko zpochybnit.
A bylo by nespravedlivé zapomenout i na ty ostatní, co mu nejvíc pomáhali fyzickou prací naplnit jeho sen.Zcela jistě jich bylo daleko víc,zpětně se těžko vzpomene na každého, kdo se přičinil,ale ten pevný základ kolem Franty tvořili Miroslav Petrák, Miroslav Salátek, Ing, Jan Schmied,Dr.Zdeněk Janata,Leoš Slavík, Vladislav Řehák st. i ml.,Vladimír Večeřa, Zdeněk a Jiří Budinovi, Miroslav Kužel st.Ti odpracovali na kurtech nejvíc brigádnických hodin a tím se zasloužili nejvíc.
Jestli jsem na někoho zapomněla,prosím o prominutí, s odstupem třiceti let se těžko člověku vybavují všechny tváře a jména.V zájmu objektivity pak musím napsat, že by kurty nemohly vzniknout bez podpory tehdejších funkcionářů MNV Kruh,ale i to byla zásluha Františka,že dokázal zlomit jejich počáteční nepřekonatelný odpor a v poslední fázi získat jejich podporu.Tady bych chtěla vyzdvihnout kladnou roli tehdejšího předsedy MNV pana Josefa Chrtka.Jako velký patriot obce první pochopil, že tenisové kurty střed obce zkrásní a povolení k výstavbě podepsal.S tím,že obec zajistí finance,ale vše ostatní musí vybudovat tenisté sami.A chtěl garanta, který ponese odpovědnost za to,aby se dílo dotáhlo do konce.Tím garantem byl samozřejmě František.A zhostil se svého úkolu se ctí,dokončení díla mu zabránila až smrt.
 
Teď trochu odbočím.O pár let byli v podobné situaci i místní fotbalisté.Obec jim zajistila projekt i finanční prostředky na výstavbu krásných nových kabin na břehu fotbalového hřiště.Požadovala jen odpovědnou osobu z řad fotbalistů a fyzickou práci.Projekt ztroskotal jen na tom,že - ačkoli fotbalistů a jejich příznivců bylo  v obci neskonale víc,než tenistů,žádný František se mezi nimi nenašel, a tak na fotbalovém hřišti stojí to,co tam dnes stojí.
Seděla jsem tenkrát v Radě MNV a nedovedla pochopit, že se nenašel jediný člověk,který by na sebe převzal zodpovědnost,a že fotbalisté raději nové kabiny obětovali.A přitom měli veškerou podporu, což se o tenistech říci nikdy nedalo.
I tehdy jsme si uvědomili Františkovu roli a jeho chlapský postoj, s jakou na sebe dokázal přijmou osobní zodpovědnost.
 
Ale zpět k tenisu.Byly před námi dva nedostavěné kurty a František už nebyl. Nikdo nevěřil, že to zvládneme bez něho.Hasiči prohlašovali, že si na kurtech budou sušit hdice,myslivci zase, že si z nich udělají voliéry pro bažanty.Všichni byli přesvědčení, že Františkovou smrtí tenis v Kruhu skončí.
 

 

Vyhledávání

tkkruh© 2016 Všechna práva vyhrazena.